Záznamy o narození a křtu dítěte patří mezi základní záznamy při pátrání po předcích. Pojďme si tedy rozebrat ten Mariin z minulého dílu. Je zapsán v němčině, prvně tedy bude potřeba překlad:
Datum narození a křtu: 27./27. března 1876
Pokřtil: Josef Sankot, farář
Číslo popisné: (Strachoňovice) čp. 12
Jméno: Marie
Porodní bába: Marie Jánková jako výše
Pohlaví: ženské
Lože: manželské
Otec: František Trojan, třičtvrtěláník ve Strachoňovicích, manželský syn po zemřelém Františku Trojanovi, pololáníku z Třeště, a jeho manželky Marie rozené Hodíkové.
Náboženství: katolické
Matka: Rosina, manželská dcera po zemřelém Janu Janouškovi, třičtvrtěláníkovi ze Strachoňovic, a jeho manželky Voršile rozené Bártů
Náboženství: katolické
Kmotři: Antonín Dvořák, domkář ve Strachoňovicích
Marie, jeho manželka
Jméno zapsal Josef Sankot.
Když pracujeme s matrikami, musíme mít stále na paměti, že i když se po roce 1784 staly státním dokumentem, pořád se jednalo o církevní záznamy. Proto zde najdeme informaci o křtu, ve starších matrikách (před rokem 1800) dokonce často chybí datum narození a je uvedeno pouze datum křtu. To je totiž to důležité z hlediska církve.
Až do druhé poloviny 19. století bylo dítě pokřtěno tak rychle po narození, jak to jen bylo možné - často ten samý den, případně druhý den, málokdy po delší době. Důvodem byla obava z případného úmrtí nepokřtěného dítěte, protože novorozenecká úmrtnost byla v té době velmi vysoká. Bylo to dáno nejen množstvím nemocí, které malé dítě ohrožovaly, ale často i velmi podivnou praxí při péči o novorozence a jeho matku.
Nemůžeme si představovat, že by kněz přišel do domu rodičů, aby dítě pokřtil - rodina až na výjimky nesla dítě ke křtu do kostela (a to v jakémkoli počasí, což zdraví dítěte často neprospělo). Konkrétně ho tedy kmotra, která zastupovala matku dítěte - té nebylo až do absolvování obřadu očišťování 4 až 6 týdnů po narození dítěte povoleno vstoupit do kostela.
Otec František je zapsán jako třičtvrtěláník, tedy držitel statku s výměrou tři čtvrtiny lánu. Výměra lánu byla v minulosti různá, zpravidla se ale uvádí jako 18 hektarů, třičtvrtěláník měl tedy kolem 14 hektarů půdy. Nejednalo se o velké lány, jak je známe dnes, ale o malé kusy pole na různých místech katastru obce (a o tom si také povíme).
František pocházel původně z Třeště, ne ze Strachoňovic. Z těch pocházela jeho žena Rosina, která společně se svým mužem zdědila statek čp. 12 od otce Jana Janouška, který neměl mužského dědice - měl 10 dcer, z nichž se dospělosti dožilo šest. Dvě z nich měly nemanželské děti, čímž vypadly z možnosti dědit statek (nebylo jim to v tehdejší společnosti umožněno), navíc se nikdy nevdaly, takže by neměly nikoho k ruce na pomoc se statkem. Zbývající čtyři se provdaly, přičemž jako dědička statku byla vybrána Rosina se svým mužem Františkem.
Kmotři dítěte byli Antonín a Marie Dvořákovi ze Strachoňovic - Marie byla jedna ze sester matky Rosiny. Kmotři byli často z rodiny, někdy i vzdálenější, někdy se jednalo o důležité osoby z venkovské hierarchie. Povinností kmotrů bylo postarat se o kmotřence v případě, že by osiřeli - kmotři jim pak poskytovali nejen zajištění do doby dospělosti, ale také věno, vyučení v řemesle a další nezbytnosti.
Navíc nám kmotři umožňují rozlišit od sebe jednotlivé rodiny v období, kdy ještě neexistovala čísla popisná a kdy u matek nebylo uváděno jméno za svobodna. Pokud totiž v obci bylo například více rodin Jana a Marie Trojanových, jediným rozlišovacím bodem byli často právě kmotři.
Před rokem 1784 většinou v matrice najdeme jednoho kmotra nebo jednu kmotru - latinsky levans, ten, kdo držel dítě při křtu na rukou. K tomu u křtu figurovali ještě svědci, testes, kteří osobu kmotra a křest v případě potřeby dosvědčili.
