Genealogie a vůbec historie jsou vědy zabývající se mrtvými lidmi. Jen těžko se hledají témata, která by nebyla tolik spojena se smrtí. Chtěla jsem trochu odlehčit naše hřbitovní a matriční nálezy a přemýšlela, kudy na to, a potom mě něco napadlo. Moc se mi líbí období začátku 20. století, následně 1. republiky, mám moc ráda černobílé filmy, staré fotografie i staré noviny, což ostatně už víte.
Odsud byl jen krůček k tomuto tématu. Rozhodla jsem se prozkoumat trochu začátek filmové tvorby v Čechách, podívat se, jak to bylo s kinematografy, biografy, němým filmem a herci. Byli skutečně takoví, kteří s nástupem zvukových filmů museli skončit kariéru? To nevím, jestli se dozvíme, ale uvidíme, co nám dobový tisk a matriky prozradí.
Vůbec prvním filmem natočeným na území dnešní České republiky byl překvapivě americký film The Horitz Passion Play z roku 1897 – věnoval se pašijovým hrám v Hořicích na Šumavě.
Prvním českým kameramanem a režisérem byl potom Jan Kříženecký, který od roku 1898 natáčel tzv. filmové aktuality a následně krátké filmy. Filmy se původně pouštěly ve stanech, byla to kočovná zábava. První stálé kino vzniklo v Praze až v roce 1907. Založil ho Viktor Ponrepo v domě u Modré Štiky, ale ještě předtím se svým biografem objížděl Čechy.
Obsah pro předplatitele
Tento článek je pouze pro předplatitele.
Chcete číst dál a mít přístup k dalším příspěvkům této publikace?
Předplatit od 99 Kč
