Nestává se často, abychom v matrikách nacházeli básnické výtvory. Navíc v matrikách, které jsou značně poničeny ohněm - jako jsou ty ze chvojnovské farnosti. Ale právě v tamní třetí nejstarší matrice (z let 1717 až 1745) se nachází doporučení těm, kdož sobě ženu hledají.
Toto doporučení vychází z latinského rčení, kterým je básnička nadepsána a z něhož vychází. Toto rčení zní:
Ducere quam cupies, habeat P quinque puella, Sit Pia, sit Prudens, Pulchra, Pudica, Potens.
A protože prostý překlad do češtiny byl nejspíše pro tehdejšího kněze nudný, rozhodl se, že zapíše přebásněnou verzi tohoto řčení. Těžko říci, zda se jednalo o jeho vlastní dílo, nebo báseň někde opsal, každopádně pěkně ilustruje, jaké přednosti měli tehdejší mládenci hledat ve svých nevěstách.
Pět P ať má, již chceš vzíti,
chceš-li stav tvůj šťastnej míti,
ať je pěkná, pracovitá,
poslušná a peněžitá,
k tomu ať je v ní pobožnost,
nestůj o víc, nebs dostal dost.
Jistě takto byly rady tehdejším mladým přístupnější než v latinské podobě... Co myslíte, řídili se naši předci takovými průpovídkami? Určitě se drželi té podmínky, že má být nevěsta peněžitá - věno byl základ pro vhodný sňatek, pokud nevěsta přinesla do manželství grunt (což se čas od času stávalo), tak to byl sňatek nadmíru výhodný. A pracovitá musela být skoro každá nevěsta, pokud mělo hospodářství prospívat.
-b-
