Bylo nebylo. Za devatero domy a devatero cestami žila byla rodina s krásným příjmením Poprdl. Nebudeme spekulovat, jak k tomuto příjmení rodina přišla - teorie by to jistě mohly být zajímavé, ale pro náš příběh důležité nejsou.
Léta plynula, rodina s tímto příjmením spokojeně žila několik generací, až přišlo 20. století. A ejhle, příjmení se stalo hanlivým. Otec rodiny dlouho přemýšlel, přemýšlel, až se rozhodl, že nenechá své děti dále trpět posměšky spolužáků. Nastal čas k činu.
Kam se obrátit? Na vyšší místa! Otec sedl ke stolu a těžkou, upracovanou rukou začal psát dopis. Komu? Komu jinému než zemské politické správě. Požádal o změnu hanlivého příjmení na neutrální, za které se nebudou jeho děti muset stydět. A protože bylo zvykem, že nové příjmení začínalo stejnou slabikou jako příjmení původní, volba padla na příjmení Pokorný.
Nevíme, jak dlouho rodina na odpověď čekala - jistě ale čekala netrpělivě. A pak jednoho krásného dne přišel úřední dopis. A z tohoto dopisu se nám v matrice zachovala následující poznámka:
Zemská správa politická na Moravě povolila výnosem ze dne 13/7 1920 č. 46446 zde jako zrozenec zaznamenanému Františku Poprdlovi, rolníku v Jemnici na Podolí, změnu jména "Poprdl" na "Pokorný".
