Příbuzenské sňatky nebyly ničím zas tak neobvyklým, v geograficky oddělených lokalitách byly poměrně běžné. Každopádně občas se to i samotnému faráři zamotalo, o čemž svědčí případ z farnosti Vyklantice z roku 1801. Tam je ve zkouškách snoubenců pro Josefa Medlu a Barboru Pyšanovou zapsáno následující:
Jsou krevní přátelé v druhým a třetím spojeným stupni a tak sice, že matka ženichova Anna jest sestra vlastní ženichovýho dědka Jana Novotnýho, který byl otec nevěstiny matky Kateřiny rodilý Novotný a vdaný Ryšanový, tak jest ženich v druhým a nevěsta v třetím stupni krevního přátelstva a protož žádají býti dispensírováni.
Tedy, ženichova matka Anna asi nebyla vlastní sestrou svého otce Jana Novotného, to už by bylo i na Cimrmany trochu přehnané, přesto tento popis velmi pěkně ilustruje poměrně běžnou formu příbuzenství. Proč druhý a třetí stupeň? Protože od společného předka Pavla Novotného byly k ženichovi Josefovi dva kroky - narození matky Anny a narození Josefa - a k nevěstě tři kroky - narození děda Jana, narození matky Kateřiny a narození nevěsty Barbory.
Ve vyklantických zkouškách snoubenců najdeme i další perličky, které při čtení zaujmou nebo pobaví. Můžeme zde například u jednoho páru číst:
- Bratr ženicha sice tuto nevěstu míti v oumyslu byl, však žádné slovo ani zasnoubení mezi nimi nebylo, ani námluvy, jenom toliko navštívení.
- Nevěsta sice měla již námluvy se dvěma, i taky ohlášena byla, však poněvadž odstoupila a oni se již oženili, tím samým se propustili.
Inu, naši předci byli všelijaká kvítka... :)
