Evangelické záznamy z první poloviny 19. století mají tu výhodu, že je můžeme porovnat s katolickými matrikami - až do roku 1849 totiž byli evangelíci zapisováni jak do evangelických, tak povinně i do katolických matrik. A když narazíme v katolické matrice na suchý záznam o sebevraždě, může se stát, že v té evangelické bude popis přece jen barvitější...
Tak je tomu i v případě záznamu o úmrtí Jana Salavy, baráčníka z Chlebů čp. 34. V katolické matrice najdeme následující záznam:
Tento záznam konstatuje, že se 37letý domkář Jan Salava 14. prosince 1828 oběsil.
Naproti tomu evangelický pastor, který Jana Salavu pohřbíval na chlebském evangelickém hřbitově, nechtěl zřejmě přímo napsat, že zemřelý spáchal sebevraždu. A tak najdeme v matrice velmi pěkný opis této skutečnosti:
Tedy: Z hypochondrie pocházející větší láska k smrti nežli k životu.
Jan se nejspíše vyžíval v nejrůznějších nemocech, možná měl psychické problémy, které vyústily až v sebevraždu oběšením. Bohužel k podobnému zoufalému kroku někteří naši předci přistoupili, když už neviděli jiné východisko.
Není bez zajímavosti, že katolický kněz zapsal, že byl Jan na evangelickém krchově "zahrabán" - pro sebevraha totiž nepřipadalo v úvahu, aby byl řádně pohřben. Dokonce by správně (dle katolické věrouky) neměl být ani zahrabán na hřbitově, ale za hřbitovní zdí. Nicméně, evangelický hřbitov dle katolického kněze nebyl posvěcenou půdou, čím se pro něj problém se zahrabáním na hřbitově nejspíše vyřešil.
Jak jste asi pochopili, tenhle blog nemůže psát někdo, kdo netrpí morbidním smyslem pro humor. Doufáme, že si na to zvyknete. :)
-b-