V matrikách zemřelých se setkáváme se zmínkami o ohledání zemřelých. Jak probíhalo? Jak vypadaly ohledací lístky? A kdo vlastně ohledání prováděl?

Zatím poslední díl našeho návodu, jak pátrat po předcích, se věnuje sčítání lidu.

S tím, že v matrice ten či onen zápis nejspíš chybí, už se nejspíše setkal každý, kdo delší dobu pátrá po předcích. V minulosti se stávalo, že si kněz, který do matriky zapisoval, poznačil informace o úkonu (křtu, sňatku nebo pohřbu) na papírek, který následně ztratil - a pak došlo k tomu, že daný úkon do matriky nebyl zapsán. Většinou k nápravě už nedošlo, protože se onen zápis nepostrádal.

Jak již víte z našich článků, kroniky jsou nádherným zdrojem informací a poskytují jedinečný vhled do každodenního života našich předků. V kronice farnosti Dnešice jsme objevili zápis o vraždě, která se v Dnešicích odehrála v dubnu roku 1885.

Čím starší matriky, tím méně informací v nich nacházíme - to je obecně platné pravidlo. Samozřejmě z něj existují výjimky, občas narazíme na záznamy z 18. století, které obsahují mnoho informací, ale je to skutečně výjimečné.

Pokud nesledujete naši facebookovou stránku, potom vězte, že již nějakou dobu každý den vkládáme příspěvek o nějaké události nebo výročí narození, které se k danému dni vztahuje. Dne 19. října jsme psali o výročí narození významného českého entomologa Napoleona M. Kheila.

Jmen jsou sice stovky až tisíce, ale upřímně řečeno, naši předkové jich používali jen pár. Při pojmenovávání svých potomků byli dost konzervativní, což vedlo k situaci, kdy se většina našich předků jmenovala Jan, Josef, Václav, František, Martin, Vojtěch, Bartoloměj, Petr, Pavel, Matěj a Anna, Marie, Magdalena, Dorota, Barbora, Terezie, Františka, Alžběta, Kateřina a tak dále.

V druhé polovině 19. století a první polovině 20. století existovalo mnoho penzionátů pro mladé dívky, byly důležitou součástí výchovy a vzdělání dívek z vyšších společenských vrstev. Tyto instituce se zaměřovaly nejen na vzdělání v klasických předmětech, ale i na výuku etikety, umění a domácích prací, aby dívky připravily na jejich budoucí roli v rodině a společnosti. Penzionáty tak formovaly ideál tehdejší "vznešené dámy," v souladu s kulturními a morálními normami své doby.

Tenhle díl bude o příbuzenství. Respektive o sňatcích příbuzných osob. Možná už jste se s tím setkali, možná ještě ne. Každopádně situace, kdy se vezmou příbuzní, se odborně nazývá ztráta předků.

Nešťastných náhod a nehod najdeme v matrikách spoustu, ovšem jen málokdy se dozvíme, co se přesně stalo. V případě patnáctileté Markéty Pecháčkové z Defurových Lažan se ale zapisující kněz rozepsal...